Zařídit pokoj pro dvě děti bývá především otázkou prostoru. Každé potřebuje vlastní místo na spaní, své věci a alespoň trochu soukromí, současně ale nelze zaplnit celou místnost nábytkem. Největší rozhodnutí se proto obvykle týká lůžek: dvě samostatné postele, přistýlka nebo patrové řešení? Správná volba závisí na věku dětí, velikosti pokoje i na tom, zda obě lůžka budou využívána každou noc.
Dvě samostatné postele jsou nejjednodušší, ale chtějí místo
Pokud to dispozice dovoluje, dvě samostatné dětské postele dávají každému dítěti jasně vymezený vlastní prostor. Mohou stát vedle sebe, proti sobě nebo v různých částech pokoje. Výhodou je jednoduchý přístup a možnost vybrat každému dítěti lůžko podle jeho věku a potřeb.
Ve středně velkém pokoji ale dvě postele snadno zaberou většinu volné podlahové plochy. Před nákupem je proto vhodné zakreslit si nejen půdorys postelí, ale také prostor potřebný k jejich obcházení, otevírání zásuvek a běžnému pohybu.
Přistýlka funguje tam, kde druhé lůžko nemusí být stále venku
Jestliže druhé dítě v pokoji spí jen někdy nebo je potřeba mít rezervní místo pro kamaráda či návštěvu, dobrou alternativou jsou postele s přistýlkou. Druhé lůžko zůstává přes den zasunuté pod hlavní postelí a nezabírá samostatnou plochu.
Je ale nutné myslet na prostor před postelí. Přistýlku musí být možné celou vysunout a kolem ní by měl zůstat alespoň základní průchod. Při výběru je důležité také ověřit rozměr a doporučenou výšku matrace pro spodní lůžko, protože nemusí být shodná s hlavní postelí.
Patrová postel šetří podlahu, ale má svá pravidla
Když jsou dvě plnohodnotná lůžka potřeba každý den a pokoj je malý, nabízejí patrové postele největší úsporu podlahové plochy. Uvolněné místo může sloužit jako herní zóna, pracovní kout nebo prostor pro úložný nábytek.
U horního lůžka je ale potřeba respektovat věk dítěte a bezpečnostní doporučení. Americká CPSC u patrových postelí výslovně uvádí, že děti mladší šesti let nemají používat horní lůžko. Důležitá je také pevná zábrana, správná výška matrace, stabilní žebřík a dostatečná výška místnosti.
Patrové řešení tedy není automaticky nejlepší jen proto, že zabírá nejméně místa. Smysl má tam, kde věk dětí a každodenní režim odpovídají způsobu používání postele.
Každé dítě potřebuje vlastní malou zónu
Společný pokoj funguje lépe, pokud má každé dítě alespoň několik věcí skutečně jen pro sebe. Nemusí jít o polovinu místnosti. Často stačí vlastní zásuvka, police, lampička a jasně vymezené místo u postele.
U sourozenců různého věku je praktické rozdělit také ukládání věcí podle dostupnosti. Hračky mladšího dítěte mohou být níže, školní pomůcky staršího výše nebo v uzavíratelné části nábytku. Tím se snižuje množství každodenních konfliktů i chaos v pokoji.
Úložný prostor se vyplatí plánovat současně s lůžky
Chybou bývá vyřešit postele a teprve poté hledat, kam se vejde skříň nebo komoda. U malých pokojů je lepší plánovat všechny velké kusy nábytku najednou. Prostor pod lůžkem může sloužit zásuvkám, volná stěna vysokému úložnému nábytku a méně dostupná místa sezonním věcem.
Čím méně předmětů zůstává trvale na podlaze, tím větší a klidnější společný pokoj působí. Děti zároveň snáze udrží pořádek, pokud mají jasně určené místo pro běžné hračky, oblečení a školní věci.
Pokoj pro sourozence nemusí být dokonale symetrický. Důležitější je, aby obě děti měly pohodlné místo na spaní a aby zůstal prostor pro běžný život. Dvě samostatná lůžka, přistýlka i patrová postel mohou fungovat dobře, pokud odpovídají věku dětí a skutečnému způsobu používání pokoje.
